Recenze Johnnie Walker Black Label – dárek bez rizika

Johnnie Walker Black Label je skotská blended whisky s 12 lety na etiketě a 40 % alkoholu, prostřední patro řady mezi Red a Blue Labelem. Dávám jí 80 %, takže je to podle mé stupnice velmi dobrá whisky. Na rozdíl od Red Labelu ji nemusím zachraňovat colou, piju ji čistou nebo s kostkou ledu. Karamel, lékořice a trochu kouře, na konci se ozve obilí. Stojí 757 Kč (cena k 6. 10. 2026) a hodí se hlavně jako dárek, když o chuti obdarovaného moc nevíte.

Moje hodnocení

Parametr	Hodnota
Země	Skotsko
Výrobce	John Walker & Sons, Edinburgh
Typ	blended Scotch whisky (sladové a obilné whisky)
Stáří	12 let (věk nejmladší whisky ve směsi)
Alkohol	40 %
Složení podle etikety	voda, sladový a obilný destilát, barvivo karamel (E150a)
Cena	757 Kč za 0,7 l
Moje hodnocení	80 %

Co je Black Label a proč stojí o tři stovky víc než Red

Black Label míchá sladové a obilné whisky z několika palíren a nejmladší z nich má za sebou dvanáct let. Red Label žádné číslo na etiketě nemá. Black Label je zhruba o tři stovky dražší a za ty peníze dostanete hlavně whisky, která se dá pít bez míchání.

Kdo čte popisky, čeká od Black Labelu kouřový blend. Kouř tam opravdu je, ale jako koření, ne jako hlavní chod. Kdo chce kouř naplno, ať jde rovnou k single maltům z ostrovů, Black Label je pořád hlavně karamelový.

Na složení najdete i barvivo karamel E150a. U blendů v téhle cenové hladině je to běžné, jen proto tmavou barvu ve sklenici neberu jako důkaz čehokoli. O odstínu tu spolurozhoduje barvivo, ne jen dvanáct let v sudu.

Jak voní

Po nalití mě jako první trkne do nosu obilný líh. Stačí ale nechat sklenici minutu stát a líh se stáhne do pozadí. Pak přijde med, karamel a červená lékořice, k tomu něco jako hroznová šťáva a citronová kůra.

Kouř je v nose cítit, ale vzdáleně, jako když za plotem někdo pálí listí. Na konci najdu ještě anýz a vanilku. Proti Red Labelu je vůně kulatější a ovoce v ní působí zralé, ne nakyslé.

Jak chutná

Na jazyku se kouř ukáže hned na začátku a pak se schová. Zůstane karamelový sirup, opečený chléb, lékořice a trochu popela. Ke konci přidá pepř a kyselé ovoce, něco mezi zeleným jablkem a limetou.

Tělo je lehké a trochu zrnité, poznáte, že je ve směsi hodně obilné whisky. Nepálí, na 40 % je hladký přesně tak, jak od blendu čekám. Ve středu chuti mám chvílemi pocit trochu umělé sladkosti, jako u limonády se sladidlem. Celkově bych ho zařadil mezi polosuché whisky.

Dozvuk

Dozvuk je středně dlouhý. Drží se karamel, slad a dřevo, kouř se na chvíli vrátí a kolem toho trocha koření. Na úplném konci se ale znovu vynoří obilný líh, který jsem v nose pustil z hlavy. Tady je nejvíc znát, že je to blend za sedm stovek, a ne single malt za dvojnásobek.

Jak ho piju

Nejčastěji ho piju čistý, jinak s jednou velkou kostkou ledu. Led mu sedí víc, než bych čekal. Srazí obilný líh a vytáhne karamel a kouř, takže s ledem chutná paradoxně o něco dráž.

Na drinky s colou nebo zázvorovým pivem mám levnější Red Label. V recenzi Red Labelu jsem si z něj udělal Johnnie & Ginger a musel jsem uznat, že to nebylo špatné. Black Label bych do limonády nelil, ne kvůli snobství, ale protože za ty tři stovky navíc platíte právě za to, co by v ní zaniklo.

Co mi vadí

Nejvíc obilný líh na začátku a na konci. Uprostřed je whisky příjemná, jenže první nádech a poslední vteřina dozvuku vám připomenou, že ve směsi je hodně obilné whisky.

Druhá věc je kouř. Je ho míň, než by člověk podle pověsti Black Labelu čekal, a kdo kupuje kvůli kouři, bude zklamaný. Třetí je ta umělá sladkost ve středu chuti a barvivo na etiketě. Nic z toho není důvod láhev nekoupit. Jsou to důvody, proč nemá víc než 80 %.

Cena a co za ni dostanete

Za 757 Kč dostanete dvanáctiletý blend, který nepotřebuje colu, v láhvi, kterou zná každý strýc. Na dárek je to proto jedna z nejbezpečnějších voleb do tisícovky. Kdo whisky nepije, pozná značku. Kdo ji pije, neurazí se.

Jen nečekejte, že vás překvapí. Za necelé dvě stovky navíc už máte Talisker 10 s mým hodnocením 95 %, který o kouři nejen mluví. Rozdíl mezi blendem a single maltem najdete v článku single malt, nebo blended whisky.

Black Label proti Red, Blue a Chivasu

Vedle ostatních blendů, které jsem pil, vypadá Black Label takhle.

• Red Label (73 %, 459 Kč) je mixovací whisky. Čistý bych ho nepil, v nose je mladý a mírně umělý, v puse řídký. Podrobnosti v recenzi Red Labelu.
• Blue Label (83 %, litr za 6 119 Kč) je o tři body lepší, má lískové oříšky, med, zázvor a dlouhý jemný kouř. Za mnohonásobnou cenu ale čekám víc než tři body. Víc v recenzi Blue Labelu.
• Chivas Regal 12 (78 %, 699 Kč) je krémovější blend s medem, jablky a vřesem. Black Label má proti němu víc karamelu, lékořice a kouře a o dva body víc. Víc v recenzi Chivas Regal 12.
• Ballantine’s Finest (73 %, 399 Kč) stojí skoro o polovinu míň a hodí se stejně jako Red Label spíš do drinků. Recenze Ballantine’s Finest.

Celou trojici barev Johnnieho vedle sebe najdete v článku Johnnie Walker Red, Black, nebo Blue.

Verdikt

Johnnie Walker Black Label má ode mě 80 %, tedy velmi dobrá whisky. Za 757 Kč máte whisky, kterou si klidně nalijete bez ničeho nebo s ledem, a jméno, které jako dárek funguje samo. Slabší místa jsou obilný líh na začátku a na konci a kouř, kterého je míň, než by se podle pověsti čekalo.

Pro sebe bych za podobné peníze sáhl po single maltu. Osobně dávám přednost kouřovým single maltům a v mých procentech je to vidět, podrobně to rozepisuju v textu jak hodnotím lahve. Na dárek pro tátu, šéfa nebo souseda, o jehož chuti nevíte nic, vezměte Black Label. Další tipy jsou v žebříčku nejlepší skotská whisky.

Odkazy na e-shop jsou partnerské – když přes ně koupíte, dostanu malou provizi. Na hodnocení to nic nemění. Víc v zásadách webu.