Gin Tonic: Jak si připravit nejoblíbenější drink světa

Gin tonic je prostě král mezi koktejly. Dva ingredience, tisíc možností a chuť, které podlehne skoro každý. Dělám ho už roky a musím říct, že když se naučíte základy, budete si ho užívat mnohem víc než ty předražené drinky v barech.

Jak na gin tonic krok za krokem

Nejdřív si pořiďte pořádnou sklenici. Já používám buď vysokou rovnou (highball) nebo vinnou sklenici. Ta vinná je super, protože lépe drží vůni a když ji držíte za nožičku, nezahříváte drink rukama. Pokud si chcete pořídit pořádné skleničky na gin tonic, investice se vyplatí.

Postup:

1. Sklenici naplňte ledem – a fakt hodně! Led má být až po okraj. Hodně lidí s tím šetří a pak se diví, že jim drink rychle zvěteplá.
2. Nalijte gin – já dávám zhruba 5 cl, ale klidně podle chuti. Poměr gin:tonik je většinou 1:3, ale když chcete silnější, klidně 1:2.
3. Dolijte tonikem – pomalu, jinak vám to celé vypění. Nejlepší je použít celou malou lahvičku na jeden drink.
4. Ozdoba – klasicky plátek limetky. Trochu šťávy z ní vmáčkněte do drinku, klidně i tu limetku hoďte dovnitř.
5. Jemně promíchejte – jednou, dvakrát, víc ne. Nechcete přece ztratit bublinky.

Jaký gin a jaký tonik

Tady se dostáváme k podstatě věci. Gin je základ všeho. Začínající většinou sahají po Beefeater nebo Tanqueray – oboje jsou skvělé volby a seženete je všude. Beefeater má ten klasický jalovec a je docela univerzální. Tanqueray je trošku sušší a má víc koriandru.

Když chcete něco zajímavějšího, zkuste Hendrick’s – ten má trochu jiný, okurkový nádech. Monkey 47 z Německa má 47 různých bylin, takže je komplexnější, ale taky dražší. Bombay Sapphire vypadá hezky v té modré lahvi a má jemnější chuť než Beefeater.

Osobně mám rád i španělský Gin Mare – ten má v sobě olivy a rozmarýn, takže když si k němu dáte středomořské ozdoby, je to jako malá dovolená ve sklenici. Pro ty, co chtějí něco českého, máme tu giny od Žufánka nebo třeba OMG gin, který je taky docela dobrý.

Co se toniku týče, Schweppes je klasika, ale zkuste i Thomas Henry nebo Fever-Tree. Každý má trochu jinou hořkost a perlivost. Thomas Henry je výrazně hořčejší, Fever-Tree má víc botanických přísad. East Imperial má nejvyšší obsah chininu, takže když máte rádi hořké, je to pro vás.

A hlavně – kupujte tonik v malých lahvičkách! Ten z velkých plastových flašek do druhého dne už nemá žádné bublinky. Já mám doma vždycky zásobu těch malých 200ml lahviček. Ano, je to dražší, ale gin tonic bez bublin je jako pivo bez pěny. Mimochodem, pokud vás zajímá, jak se gin liší od vodky nebo whisky, rozdíl je hlavně v těch botanicals – gin má jalovec a další bylinky, zatímco vodka má být čistá a neutrální.

Růžový gin tonic – letní hit

Růžový gin je poslední dobou úplný šílenství a chápu proč. Beefeater Pink, Gordon’s Pink, Broker’s Pink – všichni teď dělají růžové giny. Má to prostě jiný, ovocnější nádech a vypadá to v sklenici skvěle.

Většina růžových ginů je ochucená jahodami, ale najdete i malinové, brusinkové nebo s růžovým grepem. Beefeater Pink je klasika – jahody a citrusy, docela sladší než normální Beefeater. Gordon’s Pink je levnější a má méně výraznou chuť. Broker’s Pink je zajímavý, protože má v sobě i maliny a rebarboru.

Když si chcete růžový gin udělat doma, je to vlastně jednoduché. Vezmete klasický gin, přidáte nakrájené jahody a necháte to týden stát. Gin musí mít aspoň 45 % alkoholu, jinak to moc nefunguje. Já to dělám s Tanqueray a čerstvými jahodami – po týdnu to přefiltrujete a máte domácí pink gin.

Růžový gin tonic:

• 5 cl růžového ginu
• 15 cl toniku (klidně i růžového, ale klasický taky funguje)
• pár jahod nebo malin
• led a limetka

Postup je stejný jako u klasického, jen přidáte to ovoce. Jahody nakrájejte na plátky, maliny můžete nechat celé. Vypadá to luxusně a chutná ještě líp. V létě je to prostě ideální – není to tak těžké jako klasický gin tonic, ale pořád to má tu gin chuť.

Růžové toniky jsou taky zajímavá věc. Fever-Tree má růžový s rebarborou a malinami, Fentimans dělá růžový s růžovým olejem. Jsou sladší než klasické toniky, takže výsledný drink je mírnější a víc ovocný. Pokud si chcete k růžovému gin tonicu připravit něco na zub, skvěle se k němu hodí aperol spritz jako předkrm.

Kde se gin tonic pije nejvíc

Gin tonic má původ v Indii – britští vojáci tam míchali gin s chininovým tonikem proti malárii. Tonik byl tenkrát hodně hořký, tak ho slazovali a přidávali gin. Z medicíny se postupně stal společenský nápoj. Winston Churchill dokonce řekl, že „gin s tonikem zachránil více životů Angličanů než všichni britští lékaři.“

Dnes je gin tonic absolutní klasika všude. V Británii je to skoro národní nápoj – v každém pubu vám ho namíchají a mají většinou slušný výběr ginů. Ve Španělsku si ho oblíbili taky a dělají tam dokonce specializované gin tonic bary. Španělský přístup je trochu jiný – používají obří vinné sklenice, spoustu ledu a exotické ozdoby jako červenou papriku nebo celé koření.

U nás v Česku je gin tonic čím dál oblíbenější, hlavně v létě. Vidím to i v barech – před pár lety měli většinou jenom Beefeater a Schweppes, teď mají výběr z desítek ginů a toniků. Dokonce i v supermarketech seženete slušné giny a prémiové toniky. Pokud vás zajímají nejlepší bary v Brně nebo nejlepší bary v Praze, tam určitě kvalitní gin tonic dostanete.

V Americe gin tonic moc nefrčí – tam preferují víc bourbon a whiskey koktejly. Ale v Austrálii a Novém Zélandu je gin tonic zase velkej hit. Obecně všude, kde mají britský vliv, tam gin tonic najdete.

19. října je dokonce oficiální Světový den gin tonicu. Vznikl na památku paní Mary Keyburn, která zemřela v 95 letech s gin tonikem v ruce. Její rodina jí ho prý propašovala do nemocnice v láhvi od vody. Od roku 2012 se to díky sociálním sítím rozšířilo po celém světě a teď to slaví miliony lidí.

Různé varianty a ozdoby

Základní gin tonic s limetkou je super, ale můžete experimentovat. Zkuste místo limetky:

• Okurku – zní divně, ale funguje to skvěle, hlavně s Hendrick’s. Nakrájejte ji na tenké plátky nebo dlouhé pásky
• Pomeranč a skořici – zimní varianta, která voní úžasně
• Rozmarýn – dejte si snítek do dlaně, plácněte ho, aby se uvolnily oleje, a hoďte do sklenice
• Zázvor – pro ty, co mají rádi ostřejší chutě. Čerstvý nakrájeý zázvor je mnohem lepší než ten sušený
• Bazalku – hlavně s italskými giny funguje skvěle
• Růžový pepř – pár zrníček a máte úplně jiný drink

Můžete taky experimentovat s různými typy ledu. Já si někdy dělám led s bylinkami – nasekám rozmarýn nebo mátu, dám to do formiček na led a zaliju vodou. Vypadá to krásně a pomalu se uvolňuje chuť.

Další věc jsou ochucené toniky. Elderflower (bezinkový) tonik je skvělý s květinovými giny. Mediterranean tonik má méně chininu a víc citrusů. Ginger ale místo toniku je taky super varianta – ostřejší a kořenitější.

Některý lidi míchají gin i s jinými věcmi než tonikem. Zkuste prosecco místo toniku – vznikne vám gin fizz, což je taky klasika. Nebo nejlepší míchané nápoje můžete vytvořit s bitter lemon – to je vlastně tonik s citronovou příchutí, ale sladší. Když máte chuť na něco silnějšího, můžete gin kombinovat s rumem v různých koktejlech.

Pro zimní období zkuste gin s ginger ale, pomerančem a skořicí. Nebo gin s teplým tonikem a citronem – zní to divně, ale v Británii to pijí, když jsou nachlazení. A když už mluvíme o teplých nápojích, irská káva je taky skvělá zimní alternativa.

Zajímavosti o toniku a ginu

Tonik obsahuje chinin, což je látka z kůry stromu chinovník. Dřív jí léčili malárii a pořád se používá v medicíně. Zajímavost – tonik svítí pod UV lampou kvůli tomu chininu. Zkuste si to někdy v klubu s černými světly – váš gin tonic bude svítit modře.

Dnes je v toniku chininu už jen symbolické množství – asi 0,5 % původní koncentrace. Kdybyste chtěli dostat antimalarickou dávku, museli byste vypít asi 67 litrů gin tonicu denně. To už by vás zabila spíš ta flákota než malárie.

Gin má taky zajímavou historii. Původně vznikl v Holandsku jako genever, pak ho přivezli do Anglie a tam ho zdokonalili. London Dry gin musí být destilovaný v Londýně a nesmí obsahovat přidané cukry. Proto je sušší než ostatní giny. Pokud vás zajímá rozdíl mezi různými typy alkoholu, podívejte se na whisky vs whiskey – tam je podobná situace s pojmenováním.

Botanicals v ginu – to jsou ty bylinky a koření – můžou být úplně různé. Jalovec musí být vždycky, to je zákon. Ale pak můžete najít giny s angelikou, koriandrem, citrusovými kůrami, skořicí, kardamomem, nebo dokonce s mořskými řasami. Někteří výrobci dokonce experimentují s investičním alkoholem – limitovanými edicemi ginů, které pak rostou na hodnotě.

Schweppes, ta nejznámější značka toniku, byla založená už v roce 1783. Jacob Schweppe vynalezl způsob, jak udělat umělou sodovku, a pak do ní přidával různé příchutě. Tonik s chininem přišel až později.

V některých zemích je gin tonic tak populární, že mají speciální legislativu. Ve Španělsku například musí gin tonic obsahovat aspoň 37,5 % alkoholu v ginu, jinak se to nesmí nazývat gin tonic.

Nejdražší gin na světě se jmenuje Watenshi a stojí přes půl milionu korun. Obsahuje japonské botanicals a je destilovaný v bambusových nádobách. Na gin tonic ho asi používat nebudete. Ale pokud máte rádi japonskou whisky, možná vás bude zajímat i japonský gin.

Chyby, kterých se vyvarujte

Za těch pár let, co dělám gin tonic, jsem udělal spoustu chyb. Tady jsou ty nejčastější:

• Málo ledu – tohle je nejčastější chyba. Lidi se bojí, že jim led zředí drink, ale opak je pravdou. Hodně ledu drink rychle ochladí a pak se rozpouští pomalu. Málo ledu znamená teplý a vodnatý drink.
• Špatné pořadí – někdo dává tonik před gin, ale to je špatně. Gin má jít první, pak tonik. Jinak se to špatně mísí.
• Moc míchání – stačí jedno, dvě otočení lžičkou. Když to budete míchás jako šílený, ztratíte všechny bublinky.
• Starý tonik – otevřený tonik do druhého dne už není ono. Plasťová lahev je ještě horší než skleněná. Ideál jsou ty malé skleněné lahvičky.
• Špatná limeta – suchá, stará limeta je horší než žádná. Musí být šťavnatá a voňavá. A před použitím ji omyjte!
• Teplé ingredience – gin i tonik mají být vychlazené. Nekupujte gin tonic v hospodě, kde mají gin při pokojové teplotě.

Gin tonic doma vs. v baru

Doma si gin tonic uděláte levněji a často i lépe než v baru. V hospodách často šetří na ginu, používají levný tonik a dávají málo ledu. Plus si můžete vybrat přesně ten gin a tonik, co máte rádi.

Na druhou stranu, dobrej bar má výběr ginů, které doma mít nebudete. A barman zná kombinace, které byste sami nevymysleli. Já chodím do barů hlavně kvůli inspiraci – vyzkouším si nový gin nebo kombinaci a pak si to dělám doma. Pokud jste v Olomouci, určitě si dejte gin tonic v některém z nejlepších barů v Olomouci.

Když si kupujete giny domů, nezačínejte hned s těmi nejdražšími. Beefeater nebo Tanqueray jsou solidní základ. Pak si můžete koupit něco zajímavějšího jako Hendrick’s nebo gin od Žufánka.

Proč gin tonic prostě funguje

Gin tonic je perfektní, protože je jednoduchý. Dva ingredience, pět minut přípravy a máte drink, který chutná skvěle a není předražený jako komplikované koktejly. Můžete ho pít pomalu, led vám ho udrží studený, a když máte chuť na něco jiného, prostě změníte gin nebo tonik.

Plus můžete vypadat sofistikovaně, i když vlastně míchate jenom dvě věci dohromady. A to je krása gin tonicu – vypadá komplikovaně, ale zvládne ho každý.

Gin tonic má tu výhodu, že se dá pít prakticky kdykoliv. Odpoledne na terase, večer s přáteli, nebo když máte chuť na něco osvěžujícího. Není to těžký drink jako whisky, ale není to ani sladké pití typu mojito. Mluvím-li o mojitu, to je taky skvělá letní alternativa, ale gin tonic je univerzálnější.

A hlavně – s gin tonicem můžete experimentovat donekonečna. Jiný gin, jiný tonik, jiná ozdoba a máte úplně jiný drink. To je něco, co u běžného piva nebo vína nemáte. Můžete si dokonce udělat dárkové balení s různými giny a toniky pro přátele, kteří mají gin tonic taky rádi.

Takže příště, když budete chtít něco osvěžujícího a nechcete se s tím moc patlat, zkuste gin tonic. Jednou začnete a už nepřestanete experimentovat s různými kombinacemi. A věřte mi, po pár týdnech budete míchat gin tonic líp než v polovině barů.