Pojďme si to rozebrat od základů. Dozvíte se, jaký je rozdíl mezi blanco, reposado a añejo, proč byste měli vždycky hledat „100 % agave“ na etiketě, jakou tequilu koupit do koktejlů a jakou pít samotnou. A taky proč ten rituál se solí a citrónem je vlastně jeden velký marketingový trik.

Nejdůležitější věc na lahvi: 100 % de agave

Když si z tohoto článku máte zapamatovat jen jedinou věc, ať je tohle. Na každé lahvi tequily hledejte nápis 100 % de agave (nebo „100 % blue agave“). To je záruka, že všechny cukry pro kvašení pocházejí výhradně z modré agáve — žádné přidané třtinové cukry, žádné záměny, žádné vylepšovače chuti.

Pokud ten nápis nenajdete, držíte v ruce tzv. mixto — tequilu, která má sice minimálně 51 % cukrů z agáve, ale zbytek může být z čehokoliv. Cukrová třtina, kukuřičný sirup, cokoliv. Navíc se mixto smí stáčet mimo oblast výroby a přidávat do něj barviva i aromatické látky. Výsledek? Často ostrá, nepříjemně sladká chuť, která vás přesvědčí, že tequila je ošklivý zkurvysyn, co vás ráno bolí hlava. Přitom ten problém není tequila — je to mixto.

Prakticky každá levná „zlatá“ tequila z baru do 400 Kč je mixto. A právě kvůli ní si většina Čechů myslí, že tequila chutná hrozně. Zkuste jednou pořádnou 100 % agave a pochopíte, proč je to v Mexiku národní poklad.

Pět druhů tequily a proč je každá jiná

Mexické zákony rozlišují pět kategorií podle toho, jak dlouho tequila zrála. A věřte mi — každá z nich chutná úplně jinak. Je to jako rozdíl mezi bílým rumem a patnáctiletým demerarou. Podobný princip, jiné destiláty.

Blanco (stříbrná, plata, silver)

Zraje maximálně dva měsíce, často se stáčí rovnou po destilaci. Je čirá jako voda, ale v puse ucítíte divokou, nezkrocenou agáve — pepř, bylinky, čerstvou zeminu. Blanco je pro mě nejzajímavější kategorie, protože v ní chutnáte surový materiál bez jakéhokoliv maskování dřevem. Stejně jako u rumu — někdo chce zlatého doráče, ale já si občas dáme bílého, abych cítil, z čeho to vlastně je.

Skvělá do koktejlů, zejména Margarity nebo Palomy. Ale kvalitní blanco se dá pít i samotné — nalijte si do sklenky, přivoňte a usrkněte. Uvidíte, že je to jiná liga než ten „panák na ex“ z devadesátek.

Reposado (uleželá)

minimálně dva měsíce, maximálně rok v dubových sudech. Barva je nazlátlá — ne z obarvení, ale z dřeva. Chuť je jemnější než u blanco, objeví se tóny vanilky, karamelu a jemného koření. Agáve je stále přítomná, ale už ji doplňuje sudová elegance. To je skvělý kompromis pro někoho, kdo chce pít destilát samotný, ale blanco mu přijde moc divoké.

Añejo (letitá)

Rok až tři roky v dubových sudech. Jantarová barva, komplexní chuť — dub, vanilka, koření, občas čokoláda. Chuť agáve je potlačená ve prospěch sudového charakteru. Pokud znáte svět whisky, bude vám to povědomé — je to podobný princip zrání, jen s jiným výchozím materiálem. Añejo tequila je na pomalé pití, na večer s přáteli, na chvíli ticha. Do koktejlů je jí škoda.

Extra añejo (extra letitá)

Kategorie přidaná až v roce 2006. Tři roky a více v sudech. Mahagonová barva, chuť připomíná starou whisky nebo koňak. Agáve je sotva znát. Je to krásný destilát, ale upřímně — pro začátečníka nemusí být nejlepší volba. Přijdete o to, co tequilu dělá tequilou. Navíc stojí hodně peněz. Kupte si raději dvě blancový za tu cenu.

Joven (zlatá) — tady pozor

Zlatá tequila je buď směs blanco a reposado (což je fajn), nebo obarvená a doslazená mixto (což fajn rozhodně není). U této kategorie je obzvlášť důležité číst etiketu. Pokud tam není „100 % de agave“, pravděpodobně držíte obarvený lihový základ s přidaným karamelem. Barva sama o sobě není zárukou kvality — to je nejsilnější mýtus v českých barech.

Jak číst etiketu — čtyři věci, které kontroluju

Dobrá láhev vám hodně řekne, když víte kam se dívat. Na rozdíl od výběru rumu, kde je regulace volnější, mexické zákony na tequilu docela drží. Tady jsou čtyři věci, které na lahvi hledám:

100 % de agave — už jsme to probrali. Bez toho dál nečtěte.

NOM číslo — každá palírna v Mexiku má unikátní číslo (Norma Oficial Mexicana). Najdete ho na každé láhvi. Pokud dvě různé značky mají stejné NOM, víte, že pocházejí ze stejné palírny. Některé palírny produkují desítky značek — od levných po prémiové. Není to nutně špatné, ale stojí to za vědět.

CRT logo — Consejo Regulador del Tequila je nezávislý regulační orgán. Pokud je logo na lahvi, prošla kontrolou. Splňuje mexické normy. Není to žádný hávek, ale aspoň víte, že to není podvrh.

Oblast původu — pravá tequila musí pocházet z Jaliska nebo z několika povolených oblastí v Guanajuatu, Michoacánu, Nayaritu a Tamaulipasu. Cokoliv jiného není tequila.

Terroir — odkud tequila pochází a proč na tom záleží

Modrá agáve roste v Mexiku ve dvou hlavních oblastech a každá dává tequile jiný charakter — úplně stejně jako u skotské whisky, kde Islay dává kouř a Speyside med.

Los Altos (vysočiny) — agáve roste pomaleji, je větší a sladší. Tequila bývá ovocnější, květinovější, jemnější. Typické palírny: Tapatio, Centinela, Siete Leguas.

Valle (údolí) — agáve je menší, ale bylinnější. Tequila má zemitéjší, pepřovější profil s výraznější minerálností. Typické palírny: Sauza, Herradura, Casa Noble.

Rozdíl není tak drastický jako u whisky z Islay versus Speyside, ale pro znalce je znát. Pokud máte možnost, vyzkoušejte tequily z obou oblastí vedle sebe — uvidíte, jak stejná rostlina dokáže chutnat jinak jen kvůli půdě, kde roste.

Jakou tequilu koupit — konkrétní doporučení

Nechci vás nechat s teorií a žádnou konkrétní lahev. Tady jsou značky, které jsem osobně ochutnal a můžu za ně ručit — od rozumných cen po prémium:

Do 500 Kč — El Jimador Blanco (nejprodávanější tequila v Mexiku, solidní agave charakter), Olmeca Altos Blanco (svěží, s citrusy), Corralejo Blanco (z Guanajuata, příjemně bylinková). Na koktejly a první seznamení dostačující. Více tipů najdete v žebříčku nejlepších tequil.

500–1000 Kč — Herradura Reposado (jedna z mála palíren, která pěstuje vlastní agáve), Centinela Reposado (rodinná palírna, skvělý poměr cena/výkon), Don Julio Blanco (elegantní, čistý). Pokud chcete tequilu pít samotnou, tohle je rozumný start.

1000–2000 Kč — Don Julio Añejo (krásně komplexní), Fortaleza Reposado (malá palírna, ruční výroba s kamenem — pro znalce), Patrón Añejo. Pro někoho, kdo už ví, že tequila je jeho destilát.

Univerzální rada: kupte si blanco od poctivé palírny s nápisem 100 % agave za 600–800 Kč. Nenabijete a dostanete čistý, nepřetvářený destilát, ze kterého pochopíte, jestli vás tequila vůbec baví. A jestli ano, zkuste reposado ze stejné palírny — uvidíte, jak sud mění charakter.

Jak pít tequilu (a co je mýtus)

Slaná rty, plátek citrónu, panáček na ex. Věděli jste, že tohle všechno je marketingový trik z padesátých let, kterým se snažili prodat nekvalitní mixto? Sůl přebije chuť, kyselina z citrónu ji dorazí. S kvalitní tequilou to nemá nic společného — je to jako nalít si dvacetiletou skotskou do coly.

Kvalitní tequila se pije podobně jako dobrý rum nebo whisky — samotná, nechlazená, ze sklenky se širším dnem. Koňakovka nebo tulipán. Nalijte si malé množství, nechte chvíli odležet, přivoňte si — ucítíte agáve, bylinky, možná citrusy — a pak usrkněte. Ne na ex. Postupně. Añejo se dokonce doporučuje podávat s kapkou vody, aby se otevřelo aroma.

Blanco si skvěle rozumí s limetkou a solí v koktejlech — Margarita, Paloma, Tequila Sunrise. Reposado a añejo jsou samostatné záležitosti. Bouchaná tequila (tequila se Sprite) je zábava na páteční párty, ale s degustací kvalitního destilátu to nemá nic společného.

Značky, se kterými neuděláte chybu

Nechci dělat žebříček, protože chuť je osobní. Ale tady jsou značky, které jsou mezi znalci uznávané a u nás dostupné:

• El Jimador — nejprodávanější v Mexiku. Blanco za rozumné peníze, solidní kvalita. Začnete tady.
• Don Julio — prémiová značka, vynikající añejo. Když chcete něco lepšího.
• Herradura — pěstuje vlastní agáve, což je dnes rarity. Reposado je skvělé.
• Centinela — rodinná palírna, tradiční postupy, výborný poměr cena/výkon.
• Fortaleza — malá palírna, ruční výroba s tahona kamenem. Pro znalce a nadšence.
• Corralejo — z Guanajuata, rustikální láhev, příjemná chuť.
• Patrón — známá prémiová značka. Kvalita je dobrá, ale platíte hodně za marketing.

Pokud si nejste jistí, začněte s blancem od El Jimador nebo Centinela. Uvidíte, jestli vás chuť agáve baví. A pokud ano, další zastávka je reposado — tam začíná pravé dobrodružství.

Článek Jak vybrat tequilu – Průvodce pro začátečníky (blanco, reposado, añejo) se nejdříve objevil na Whisky a Rum.cz.

Co na domácí pálení říká zákon v roce 2026?

V České republice je domácí výroba lihu, včetně výroby lihovin a ovocných destilátů, bez patřičného povolení nelegální. Pro provozování pěstitelské pálenice je potřeba povolení od Ministerstva zemědělství. Existují také oznamovací povinnosti týkající se prodeje nebo přemístění zařízení určených k výrobě lihu. Výroba lihu bez povolení/koncese může být sankcionována pokutou až do výše 10 000 000 Kč, přičemž nelegální výroba lihu je považována za společensky závažnou činnost ohrožující zdraví.

Hned na úvod je třeba připomenout, že domácí pálení alkoholu není v České republice povoleno a může být pokutováno. Důvod je prostý – při pálení alkoholu v domácích podmínkách hrozí nebezpečí exploze, případně také nejrůznější zdravotní rizika. V praxi to znamená, že ačkoliv kvašení ovoce není zákonem nijak regulováno, samotné vypálení nejlepší slivovice bychom měli přenechat kvalifikované pěstitelské pálenici. Více na stránkách Ministerstva Zemědělství.

Kolik alkoholu můžeme legálně vypálit?

I v případě, že si necháváme kvas vypálit v pálenici, se nás však týká několik zákonných omezení. Ta se týkají především množství alkoholu, které je dovoleno legálně vypálit. V současné době si pěstitel může nechat v pěstitelské pálenici vypálit nanejvýš 30 litrů 100% alkoholu ročně, případně 60 litrů 50% alkoholu ročně. Pozor – tento objem se nevztahuje na osobu, ale domácnost, respektive číslo popisné. Tento limit bohužel nelze obejít ani návštěvou různých pálenic; údaje o osobách, které si nechávaly vypálit alkohol, jsou totiž dohledatelné.

Základem je vhodná nádoba

Zákonnou vsuvku máme za sebou a přichází čas na výběr vhodné nádoby pro kvas. Ač se laikovi může zdát na první pohled nedůležitá, opak je pravdou. Ideální nádobou pro přípravu kvasu je dřevěný, nerezový či plastový sud, který by neměl být od barev či jiných chemikálií. Vyhnout bychom se měli také nádobám z hliníku a železa. Co se týká velikosti, v případě kvašení platí, že čím více, tím lépe. Nevhodné jsou například pouze 50 litrové nádoby, ve kterých ovoce nemůže dostatečně prokvasit.

Příprava ovoce 

Neméně důležitou součástí přípravy kvasu je výběr vhodného ovoce. To by mělo být kvalitní, a především dostatečně zralé (ideálně přezrálé). Švestky by neměly být nahnilé ani plesnivé – nejen, že by se hnilobnými procesy snížil obsah cukru v kvasu, ale zároveň by došlo k ovlivnění chuti výsledného destilátu. Červivé ovoce však můžeme do kvasu bez obav přidat.

Před samotnou přípravou kvasu nesmíme zapomenout ovoce očistit od trávy, hlíny, listí a dalších nečistot, odstranit bychom měli také stopky. U pecek záleží čistě na vás – zatímco někteří milovníci slivovice nedají na pecky, které nápoji dodají trpčí chuť, dopustit, jiní upřednostňují verzi bez pecek. Ať už se rozhodnete pro jakoukoliv variantu, je třeba švestky rozmáčknout, aby se narušila slupka a švestky pustily šťávu. Pokud bychom tento krok vynechali, mohlo by ovoce místo kvašení začít plesnivět.

Příprava kvasu

Připravenou nádobu naplníme švestkami přibližně do dvou třetin jejího objemu. Při plnění se snažte pracovat rychle a zbytečně ho neprotahujte – pokud bychom doplňovali ovoce postupně více než týden, mohlo by dojít ke zkažené celého kvasu. Následně nádobu přikryjeme víkem. Víko lze v případě potřeby nahradit fólií, je však třeba ji utěsnit tak, aby mohl stále unikat oxid uhličitý. Řešením může být také kvasná zátka či hadička. Pozor – přebytečný oxid uhličitý odpouštíme přes vodu, aby se do kvasu nedostal kyslík.

Pozor na octové kvašení

Pokud by se tak stalo a do kvasu se skutečně dostal kyslík, může nastat obávané octové kvašení. Jedná se o aerobní kvašení, jehož výsledkem nebude kýžený alkohol, ale ocet. Abychom se octovému kvašení vyhnuli, je vhodné dodržovat několik pravidel. V každém případě bychom měli použít čisté kvasné nádoby a zabránit přístupu vzduchu, mnoho pěstitelů rovněž pro jistotu do vykvašeného kvasu nepřidává ovoce, nemíchá ho, a především se ho snaží vypálit co nejdříve po vykvašení.

Můj tip

Nechcete se s tím pálit. Pojďte si vybrat nejlepší slivovici.

Jak upravit kvas?

Přestože obecně platí, že při dodržení základních pravidel kvašení není třeba kvas nadále upravovat (s výjimkou kvasu z hrušek), existují způsoby, jak celý proces optimalizovat. Jedná se především o úpravu pH, podporu prokvašení a posílení procesu kvašení.

Úprava pH

Kyselost kvasu lze upravit přidáním kyseliny na hodnotu pH 2,8 až 3. Kyselé prostředí je důležité zejména u letního ovoce, kdy brání růstů nežádoucích bakterií, plísní či divokých kvasinek. Destilát je navíc díky kvašení v kyselém prostředí výrazně aromatičtější. 

Podpora prokvašení

Aby došlo k lepšímu prokvašení, můžeme do kvasu přidat enzymy, které štěpí pektin a způsobují rozpad buněčného pletiva ovoce. Tento postup se však doporučuje spíše u tvrdšího ovoce, tedy hrušek a jablek.

Posílení procesu kvašení

Posledním metodou, jak lze kvas upravit, je jeho posílení pomocí kvasinek. Vždy platí, že musíme použít kvasinky vinné, ostatní by nadělaly více škody než užitku.

Jak dlouho kvasit?

Kvasit bychom měli v místnosti o teplotě mezi 15 a 20 stupni Celsia – pokud by teplota klesla pod 5 stupňů, celý proces kvašení by se zastavil. V prvních dnech kvašení můžeme kvas promíchat, později však riskujeme octové kvašení. 

Jelikož švestky patří mezi pozdní ovoce, kvašení obvykle trvá osm až dvanáct týdnů. Kvašení jako takové je ukončeno v okamžiku, kdy z kvasu již neuniká oxid uhličitý. Obsah cukru by měl klesnout pod dvě procenta a šťáva by neměla mít sladkou chuť. V tuto chvíli přichází čas na pálení. V případě pozdního ovoce, tedy i švestek, však lze kvas až do vypálení skladovat při nízkých teplotách až několik týdnů. Pak nezbývá než dopravit kvas do nejbližší pálenice a těšit se na (skoro) domácí slivovici!

Tady se dozvíte více informací: https://slovacke-palenice.cz/jak-destilovat

Článek Jak se pálí slivovice se nejdříve objevil na Whisky a Rum.cz.

Kosher slivovice R. Jelínek

Když se řekne slivovice R. Jelínek, zpravidla si vybavíme bílou slivovici s 50% obsahem alkoholu v charakteristické lahvi se žlutou etiketou. Právě ta patří mezi naprostý základ sortimentu značky R. Jelínek a ve Vizovicích se vyrábí už od 19. století. Myslím, že proto asi nikoho nepřekvapí, že se jedná o kousek, který rozhodně nezklame. 

Slivovice Kosher Silver 5y

Do obchodu

Zajímavost:

Jde čirý destilát s vůní, v níž je cítit nasládlé mandlové aroma pecek, které nepřekrývá ovocný charakter. Chuť je díky pětiletému zrání a tradičním postupům jemná, ovocná, lehce odkazující k mandlím díky peckám v kvasu.

Metoda výroby

Klasická bílá slivovice se vyrábí tzv. trojstupňovou destilací vyzrálého švestkového kvasu. Na této metodě stojí za zmínku zejména fakt, že pecky zůstávají po celou dobu kvašení v kvasu – výsledkem je typická chuť tříslovin. Po destilaci je slivovice umístěna ke zrání do kovových tanků za různých teplot.

Barva, vůně a chuť

Typicky čirá pálenka na první přivonění zaujme krásnou ovocnou vůní švestek, kterou doplňuje nasládlé aroma pecek. Podobné dojmy nás čekají i v chuti, které je podle očekávání příjemně jemná a středně aromatická. 

Můj tip

Znáte lihovar Žufánek? Víte, že dělají výbornou slivovicu? Dočtete se o ní v článku Slivovice Žufánek.

Odrůdová Vizovická slivovice

Druhou, troufám si říct méně „mainstreamovou“ slivovicí z dílny Rudolfa Jelínka, je tzv. odrůdová Vizovická slivovice. Každoroční výběr odrůdy pro daný ročník má na svědomí Spolek přítel Jelínkovi slivovice, a to během listopadové tradiční zabijačky v areálu palírny Jelínek. Z pěti či šesti vzorků vyberou ten nejlepší, kterého bude v následném roce stočeno na 5000 lahví. V prodeji se na odrůdovou slivovici z Vizovic můžeme těšit vždy dva roky po sklizni.

Vizovická slivovice 50 %

Do obchodu

Zajímavost:

Chuť destilátů je každoročně mírně jiná v závislosti na průběhu sezóny, která ovlivňuje výsledně výběr odrůdového destilátu pro lahvování.

Barva, vůně a chuť

Jelikož na odrůdovou slivovici z roku 2021 si musíme ještě rok počkat, dneska se zaměříme na kousek z roku 2020, který byl letos v březnu uveden na trh. Jedná se o odrůdu Stanely, která se může pyšnit prvenstvím jak v rozšíření v rámci moravských sadů a stáří, tak cukernatosti, v rámci které v roce 2020 dosáhla dosavadního maxima. Těšit se tak můžete na jemnou slivovici s nasládlým aroma pecek a ovocnou chutí i vůní. Zkrátka to nejlepší z vizovické sklizně v roce 2020! Na počest tohoto hezky kulatého data bylo vyrobeno přesně 5020 lahví o objemu 0,7 litru, z nichž je každá opatřena pořadovým číslem. A kdo ví, možná ukořistíte právě tu se symbolickou dvacítkou…

Dlouhá tradicí v moderním kabátku

Po důvodu, proč se slivovice Rudolf Jelínek těší dlouholeté oblibě, nemusíme pátrat dlouho – má za sebou totiž opravdu úctyhodnou čtyřistaletou historii. Valašská palírna byla založena už roce 1585 – první písemný doklad o její existenci se nachází v urbáři vizovického panství. 

Kromě dlouhé tradice se však R. Jelínek může pochlubit opravdu prvotřídním ovocem, které si od roku 2003 pěstuje ve vlastních sadech. Díky tomu mají stoprocentní kontrolu nad chutí i vůní výsledné pálenky. Zajímavostí však může být fakt, že ovoce pro pálení alkoholu nepochází pouze z Moravy, ale například také z Bulharska či daleké Chile, kde sídlí dceřiné společnosti R. Jelínek. Neméně důležité jsou vedle ovoce také destilační zařízení, konkrétně moderní dvouplášťové měděné kotle Arnold Holstein.

Hledáte další tipy na slivovice? Podívejte se na výběr nejlepší slivovice na českém trhu.

Článek Nejlepší Jelínek slivovice – Vizovická slivovice se nejdříve objevil na Whisky a Rum.cz.

Slivovica Žufánek 50 %

Pokud nedáte dopustit na klasickou slivovici, pak rozhodně nepohrdnete 50% alternativou. I tato slivovice je vyráběna v pouze limitovaném množství. Tajemství výborné a vyvážené chuti spočívá především ve skutečnosti, že je tato pálenka vyráběna pouze z opravdu vyzrálého ovoce, a navíc s pevně stanovenými poměry jednotlivých odrůd. Jak uvádí výrobce, právě díky pečlivému dodržování poměrů odrůd se můžeme těšit na vyváženou a konzistentní chuť u každé lahve z dané šarže.

Slivovica Žufánek 50%

Do obchodu

Zajímavost:

Veškeré použité ovoce na výrobu Slivovice Žufánek pochází z vlastních sadů v systému ekologického zemědělství, ležících v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty.

Hledáte další tipy na slivovice? Podívejte se na výběr nejlepší slivovice na českém trhu.

Slivovica Žufánek 45 %

Abychom to vzali hezky popořadě, začnu u slivovice s menším obsahem alkoholu. Tou je Žufánek 45 %. Hned na začátek stojí za zmínku, že se nejedná o nijak velkou produkci – každá šarže této limitované edice je vyráběna v objemu pouze 225 litrů. Jak nám napoví pohled na krásnou zlatou barvu destilátu uvnitř lahve, jedná o tzv. zlatou slivovici. Tuto barvu jí dodává především dlouhé zrání v dubových sudech, díky kterému mimo jiné získává také typický koňakový tón. Těšit se však můžete také na zajímavý nádech vanilky a dubového dřeva – daní za netradiční chuť je právě nižší obsah alkoholu. Troufám si však říct, že tento tzv. andělský podíl za tu chuť rozhodně stojí!

Slivovica Žufánek z dubového sudu 45%

Do obchodu

Zajímavost:

Stařená slivovice bývá často označována jako „zlatá“ a představuje zlatý hřeb každého výrobce slivovice. Dubový sud předá svým vypálením do slivovice vanilkové a dřevité tóny, ale na oplátku si vezme svoji daň v podobě nemalého dílu vzácné slivovice, která se přes něj odpaří (takzvaný andělský podíl).

Za zmínku stojí také skutečnost, že jednotlivé odrůdy švestek Žufánek nedestiluje dohromady. Každá odrůda je kvasena i destilována zvlášť, následně dojde k jejich smíchání v přesně daných poměrech. Na závěr si slivovice poleží osm až dvanáct měsíců v nerezových nádržích. Pokud si však chcete tuto výbornou slivku opravdu vychutnat, nezapomeňte ji skladovat a podávat v rozmezí teplot 10 až 18 stupňů Celsia. Rozhodně ji nedávejte do lednice – došlo by k vysrážení aromatických olejů a ztrátě výborné vyvážené chuti. Tak na zdraví!

O palírně Žufánek

Když se řekne slivovice, většina z nás si vybaví právě moravskou palírnu Žufánek. Ta si od svého založení před více než dvaceti lety vysloužila pověst vysoké kvality. Jedním z důvodů, proč patří Žufánek mezi nejoblíbenější výrobce alkoholu, je především fakt, že navzdory velké produkci si zachovává ráz malé rodinné firmy. Nejen, že se na všech procesech výroby podílí celá rodina Žufánků, ale navíc si ve vlastních ovocných sadech pěstují ovoce pro pálení. Díky tomu mají naprostou kontrolu nad výslednou chutí, barvou i vůní alkoholu. Příjemným bonusem je skutečnost, že všechny sady rodiny Žufánků fungují v režimu ekologického zemědělství.

Spojení tradic a moderního designu

Než se zaměřím na samotné slivovice, které jsou předmětem dnešní recenze, nedá mi to a musím se alespoň krátce zastavit u designu lahví. I ty v sobě mají onen nádech domácí výroby – jednoduše si nehrají na nic, co nejsou. Jednoduché lahve z čirého skla doplňuje minimalistická etiketa s typickým logem a všemi potřebnými informacemi.

Článek Nejlepší slivovice Žufánek [Jak chutná] se nejdříve objevil na Whisky a Rum.cz.